Skupinové pojištění - 3. díl

Vázanost pojištění na zboží nebo služby

Na skupinové pojištění se přiměřeně vztahuje i omezení uvedené v § 52, které upravuje vázané produkty. Ono slovíčko "přiměřeně" bude zcela jistě předmětem mnoha debat subjektů na trhu s Českou národní bankou, protože aplikace § 52 na skupinové pojištění je ne moc jasná, alespoň podle našeho názoru. 

Dle § 52 odstavce 1: "Prodávat zboží nebo poskytovat služby společně se sjednáním nebo změnou pojištění je možné jen tehdy, lze-li toto pojištění sjednat nebo změnit, zboží koupit nebo službu čerpat také odděleně."

Toto ustanovení se dle našeho názoru dost tluče s § 4 a požadavky na pojistný zájem pojistníka, kdy pojistník může mít (nebo dokonce měl by mít) pojistný zájem vyplývající z prodeje zboží nebo poskytování služby v rámci svého podnikání nebo podnikání jiné s ním propojené osoby.

Pokud by pojistník postupem podle § 52 měl umožnit zákazníkovi, aby si sjednal pojištění bez ohledu na to, zda si zákazník od pojistníka koupí zboží nebo službu, pak v takovém případě nebude mít pojistník pojistný zájem a tím pádem by takové pojištění vůbec neměl sjednat.

§ 52 odstavec 2 celé situaci moc nepomůže. Toto ustanovení stanoví, že: "Odstavec 1 se nepoužije, je-li pojištění doplňkovou službou k a) investiční službě, b) spotřebitelskému úvěru, nebo c) platebnímu účtu, na který se vztahují ustanovení zákona upravujícího platební styk týkající se porovnatelnosti služeb spojených s platebním účtem."

Podle důvodové zprávy k zákonu tento odstavec 2 "reflektuje skutečnost, že v některých jiných právních předpisech upravujících finanční trh jsou stanovena vlastní pravidla platná pro postupy vázaného a spojeného prodeje ve vztahu k určitým kategoriím zboží nebo služeb." Ze zákona samotného ani z důvodové zprávy nicméně není zřejmé, jaký má ustanovení § 52 odst. 2 vztah k tzv. doplňkovým pojišťovacím zprostředkovatelům či doplňkové činnosti dle § 3 odst. 2 zákona a jak vůbec celý § 52 správně aplikovat na skupinové pojištění, aniž by byl popřen smysl skupinového pojištění.

Znamená to konec pojištění sjednávaného inkluzí?

Je zřejmé, že cílem právní úpravy vázaných produktů, i jak je definována v samotné IDD, je zvýšení ochrany zákazníka, který by neměl být nucen do sjednání pojištění výhradně se zakoupením zboží nebo služby. Nicméně bude zajímavé, jak bude zejména ČNB, jakožto orgán dohledu, vykládat, co se rozumí tím, že § 52 se na skupinové pojištění použije "přiměřeně".

Vše nasvědčuje tomu, že pojistník už nebude moci sjednávat pojištění formou tzv. inkluze, totiž že sjedná pojištění plošně všem svým stávajícím či novým klientům a zřejmě bude muset sjednání pojištění nabízet tzv. formou opce. Cena pojištění za inkluzi a cena za pojištění nabízené opčně se velmi často dost zásadně liší, protože u opce pojišťovna kalkuluje se zcela jiným portfoliem než v případě inkluze, a to má samozřejmě vliv na cenu.

Celá záležitost bude o to zajímavější, že za porušení povinnosti dle § 52 může ČNB uložit pojistníkovi pokutu až do výše 5 000 000 Kč (o pokutách píšeme dále), takže chuť pojistníků sjednávat svým klientům pojištění bude zřejmě nižší než dříve. Řada pojistných produktů ani není z důvodu řízení rizika k dispozici pro sjednání retailovou formou, např. na webu, a pojišťovny je prodávají výhradně přes své partnery právě formou skupinového pojištění. Je otázka, zda vůbec bude na trhu zájem tyto produkty dále distribuovat.

Je tedy možné, že kvůli zbytečně přísné právní úpravě klienti přijdou o pojištění, které jim pojistník sjednal, často zdarma nebo za velmi výhodné ceny. Přijde nám, jestli ve jménu ochrany spotřebitele na tom vlastně spotřebitel ve finále bude bit.  

Pokračovat na další díl - Jaké povinnosti musí pojistník splnit